Následující mrcasinu, tak na to bych se nejradši vyprdnul, hola héj, jakýpak copak, poněvač co taky jinýho si v téhle hodině asi tak počít, na kýho výra intouše se zavěsit, prostě dnešek je totál propadák, a vod pondělka už to začne, to budu mít alespoň výmluvu, no a taky by mě vlastně a především zajímalo, jestli ta Věrunka Linhartíčková psala všema deseti, poněvač jestli jo, tak s náma všema čtenářskejma pakoněma pěkně vyjebala, protože si prostě pustila prstíčky jen tak se popást na klávesnici a jakýkoli zárodky myšlénky hnedle odzívala no a teď, aby na tom kdejakej mamlas, étericky bledej, exaktní, s neurčitým pohlídkem, něco předváděl. No ale to mi teda řekněte, co na tom de vlastně provýst, jestli vůbce něco? Protože sem si taky myslil, jó to bude ta temná sofistikáblíkovaná auktorka, ale ať se na to ráčej podívat, s tímhletím válet přemety zrovna nelze, leda si tak zakuňkat a poplakat, to je takovej dívčí (écriture féminine) interpretační zvyk, ale když se Vám nechce pokuňkávát, posmrkávat, tak ste totál v háji, v prdeli, na sračky a na maděru zároveň a bylo by Vám na chvilku líp, kdyby ste šli někam pořádně protůrovat hrdlo, jak to konečně taky Věrunka radí, tak proč si teda tady do ní furt navážet, když má taky semotámo moudrou radu? Ale dyk by to uměl každej, nejdřiv někoho pěkně načnout, no a pak ho poslat chlastat? No jak na to koukám, tak to na vážný pojednání zrovikna nevypadá a to sem ji chtěl pozdvihnout až do nebes, proto sem taky nadšeně na aukru bojoval o kamila flamarijóna o jeho světy obydledný od předu a vod zadu taky, poněvač myslit si, že ta naše země je naší oporou a pozorovatelnou a vztažným bodem vesmíru, je hotovsky krátkozraký a ať si kráká kdo chce, co chce, musí se na to z vonačí stránky a že by mi bejvalo bylo líp, dybych udělal to, co sem vzápětí vymazal, protože třeba by to někdo uviděl, a vůbec, mívám takovej dojem, že se to psaní zapisuje taky někomu jinýmu a že to co tady teďka vidim na obrazovce, se objevuje tomu dalšímu, o kterým toho nevím zrovna dost, no o kterým toho nevím ani tolik, co by se za nehet vešlo, a abych to zkrátil, protože na to netřeba lúmena, aby každej pochytil, že za nehet se toho zrovna moc nevleze, a když ne moc, tak proč o tom dělat takovýhle řeči a neříc rovnou nic, tak právě tahle vsuvka byla takový a la věrunka, to je to nekonenečný rozkecávání, nejprve něco, potom se to jako upřesní, aby se to pak doplnilo nějakym příměrem, kterej se hnedle může číst doslovně, a nakonec aby se z toho, co bylo řečeno prve, ouplně ustoupilo, ono totiž, abychom mohli sledovat onoho tichoplachýho génia, je zapotřebí přejít hnedle do spisovnej řeči, protože ta nespisovaná, by to hnedle shodila, no a proto taky drží ten vysokej styl a prokládá to řečma o smrti a hned zase, že to tak nemyslela, jednoduše nás vodí za nos a tak se pořád divim, proč to jako neříct z příma a rovnou, velevážení posluchači, dělat tady něco s toudle autorkou, to dělám na posled, a tedy tímle činem mimopřísežně prohlašuju, že sem totální blb, že sem se do toho nechal ještě jednou uvrtat, poněvač jak asi všichni vědí, tak to sou děsný bláboly a jenom vrozená předstíravost a bezduchost nás drží u těhle textů, blbcem největším je pochopitelně ten, kdo je dokonce hodlá interpretovat,